Máte rádi hřbitovy? Já ano, ale ne všechny. Místa, kde všichni jednou chtě nechtě skončíme mají své kouzlo. Městské hřbitovy nejsou až tak hezké, až na výjimky, jako je třeba vyšehradský VIP hřbitov v Praze. Já mám rád venkovské hřbitovy, které jsou na konci vesnic, v přírodě u lesů nebo mezi loukami. Je tam nádherný klid a je to tam hezké. Nehlučí tam auta a je tam čerstvý vzduch. Náhrobky zemřelých nemusí být udržované, u některých hodně starých hrobů vlastně už ani nejde poznat, kdo v něm leží. Hezké hřbitovy jsou taky ve svazích, kde jsou od spodní zdi vidět jednotlivé řady hrobů až nahoru. Když jsem byl malý, chodil jsem s maminkou na hřbitov zalévat květiny. Uprostřed hřbitova byla bouda se dvěma vodovodními kohoutky, u které byly postavené konve na zalévání. Bavilo mě chodit pro vodu, i když naplněná plechová konev byla těžká. Někdy konvi upadlo kropítko a tak se voda při zalévání vylila tam, kam neměla. Za hrobem byly schované dětské hrabičky, které se hodily k úpravě povrchu hrobu mých prarodičů, na kterém byly vysypány bílé kamínky. Bylo to hezké a rád jsem tam chodil. Ani by mě tehdy nenapadlo, jak důležité to je místo, že se sem budu vracet celý život a přemýšlet o něm jako o něčem klidném a bezstarostném.

Kategorie Jenom takSnění

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *