V poslední době mám pocit, že na mě nikdo nemá čas. Že moje existence není pro nikoho důležitá a lidé, které považuji za nejlepší přátele to zřejmě vidí jinak. Je to velmi svíravý pocit a nedá se jen tak odstavit na vedlejší kolej a přestat na něj myslet. Poslední dobou mi tak minimálně tři lidi nezávisle řekli, že nemají čas. A tak si aspoň postěžuji na blogu. Doufání, že si na mě přátelé snad jednou vzpomenou ve mě budí pocit, že je to čekání už nějaké dlouhé. Chápu to, že někdo může být zaneprázdněný, ale že by byl zaneprádzněný tak, že mu nestojí za to ani napsat pár řádek do nějakého chatu, tomu ni nechci věřit. Já také nemám vždycky čas, někdy ho nejradši trávím o samotě nad nějakou činností, ale scházet se s přáteli, to považuji za důležité a pro mě existenčně nutné. Ale pokud to bude takhle dlouhodobě pokračovat, asi jejich pomyslný žebříček přehodnotím a najdu si jiné přátele. Aspoň sem dám smutného smajlíka, když už nic 🙁 Tak, a máte to.

Kategorie Sociálno

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *