Víkend strávený s kamarády v Brně byl skvělý. V sobotu po mém příjezdu autobusem z Prahy jsme se sešli na Mendlově náměstí a šli na výstavu 1968:computer.art do Moravské galerie. Dala se tam nabrat inspirace pro další činnost. Procesované grafiky z doby před integrovaným obvodem byly zajímavé. Vlastně mě tam zaujalo hodně obrazů, obrázků a instalací, některé byly i vtipné. Po výstavě jsme zašli na oběd do čínské restaurace na jídlo v bento krabičce. Moje krabička obsahovala nějaké sushi, zeleninu a kuřecí maso. Byla to vydatná porce a už jsme se těšili na svezení historickou šalinou, která odjížděla ze zastávky poblíž restaurace. Jízda na dřevěných lavicích a sledování, jak tramvaják točí klikami byla zajímavá a až jsme dojeli vyhlídkovou trasou zpátky na Mendlák, vystřídali jsme historickou šalinu za historický trolejbus. Ten už měl měkké sedáky a jeho řidič byl závodník, protože jsme na zastávce u výstaviště byli asi za minutu. Následovala výstava Cosmos Discovery v areálu BVV, která nás zavedla do světa objevování vesmíru a historie vesmírných letů. Tuto výstavu znám už z dřívějška, když byla v Praze, ale její zopakování mi nijak nevadilo. Protože ve výstavní hale bylo nesnesitelné vedro a dusno, všichni jsme se už těšili na koupaliště Riviéra, které je hned vedle výstaviště. Šli jsme pro plavky do auta a potom na autobus, který nás zavezl před vchod na koupaliště. Autobus byl klimatizovaný, což se v Praze nevidí. Na koupališti bylo narváno a tak jsme občas měli problém prodrat se davem lidí. Převlékli jsme se a šli do vody. Plavat se moc nedalo, ale voda byla příjemá a tak jsme prošli celý areál od začátku až do konce. Po vyzkoušení skluzavky i tobogánu jsme našli dětské brouzdaliště na konci koupaliště, kde byla plechová stěna se stékající vodou. Tam se dalo krásně sedět a relaxovat. Zanedlouho po příchodu na koupaliště se ale zatáhla obloha a mě začala být zima. Potom jsme se osušili a převlékli a sjeli autobusem zpátky k autu a odtud šli hledat palačinkárnu. Bohužel měli zrovna ten den zavřeno a tak jsme popojeli šalinou do kavárny, kde jsme strávili asi hodinu. Na zpáteční cestě k autu jsme se zastavili u barevné fontány, která padající vodou tvoří grafické obrázky a texty. Bylo tam dost lidí a mnoho z nich rusky hovořící. Jeden z nich mě požádal o společnou fotku. Natočili jsme několik videí a už se stmívalo, tak jsme se vydali zpátky k autu a jeli domů spát.

Druhý den jsme do města nejeli, ale šli kolem fontány do místní lesní rezervace, kde byla spousta daňků, kteří se vůbec nebáli a chodili hodně blízko k člověku. Kolem leknínových jezírek jsme došli až k ohradě s divokými prasátky, ale ještě před tím jsme zažili krmení daňků rohlíky a mrkví. Pohed na stádo, které se žene za pánem s taškou rohlíků byl hodně srandovní. Potom jsme se autobusem vrátili k restauraci, kde jsme si dali oběd a potom už šli jen pěšky domů. Už bylo odpoledne a čas se rozloučit. Poke mě doprovodil na autobus, ale po příjezdu jsme zjistili, že bude mít půlhodinové zpoždění, tak jsme ještě zašli na zmrzlinu. Autobus nakonec přijel, ale cestou do Prahy nabral zpoždění přes hodinu a půl. Přesto to byl skvělý víkend. V Brně se mi líbilo velké množství fontán, ve kterých se dá namočit, aniž by to někdo zakazoval. Jako hodně dobrá mi přijde možnost vzít s sebou na šalinkartu (obdoba pražské Lítačky) a dokonce i na jednu celodenní jizdenku jednoho člověka zdarma, a systém této karty mi přijde promyšlenější, než v Praze. Šalinkarta se dá totiž nahrát na jakoukoliv čipovou kartu, třeba na platební nebo do mobilu, a tak nemusíte s sebou tahat zvláštní kartičku. Poslední věc, která mě v brněnské MHD překvapila, je modernost některých autobusů a šalin. Některé jsou viditelně novější, než v staré rozkodrcané vozy v Praze a mají klimatizaci a to je v současných vedrech k nezaplacení.


Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *